Výživné a úspory dítěte

Dítě může vlastnit majetek a při dobrých poměrech rodiče může být součástí výživného i tvorba úspor. Vlastní úspory však běžné výživné automaticky nenahrazují.

Dítě může mít vlastní majetek nezávisle na majetku svých rodičů. Může například zdědit peníze, vlastnit byt, mít úspory nebo investice. U nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, obsahuje § 912 občanského zákoníku důležité pravidlo: právo na výživné trvá i tehdy, má-li dítě vlastní majetek, pokud zisk z tohoto majetku spolu s případným příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě. Samotné vlastnictví významného majetku tedy automaticky nezbavuje rodiče vyživovací povinnosti.

Dobře je to vidět na nemovitosti. Jestliže dítě například vlastní zděděný byt, je byt jeho majetkem. Pronajímá-li se, je třeba od samotné hodnoty bytu odlišit příjmy z nájmu a náklady na správu majetku. Podle občanského zákoníku se příjmy z majetku dítěte, které nejsou potřebné k jeho řádné správě, tedy zisk, použijí nejprve k výživě dítěte. Ústavní soud akceptoval závěr, že ani majetek dítěte v hodnotě několika milionů korun neodůvodňuje snížení výživného, pokud nevytváří zisk dostatečný k zajištění výživy dítěte.

Tvorba úspor jako součást výživného

Vedle již existujícího majetku dítěte upravuje zákon také vytváření nových úspor prostřednictvím výživného. Soud může při rozhodování o vyživovací povinnosti považovat za odůvodněnou potřebu dítěte také tvorbu úspor, připouštějí-li to majetkové poměry povinného a nevylučují-li to okolnosti konkrétního případu. Tvorba úspor přitom není vyhrazena pouze dětem mimořádně bohatých rodičů. Umožňují-li ji majetkové poměry povinného, mohou úspory představovat legitimní součást vyživovací povinnosti.

Jak vysoké mohou úspory být

Ani velmi vysoké příjmy rodiče neznamenají neomezenou povinnost vytvářet dítěti majetek. Podle občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů, ale Ústavní soud odmítl mechanickou přímou úměru mezi bohatstvím rodiče a výší výživného. Cílem vyživovací povinnosti není dítě maximálně finančně zabezpečit na celý budoucí život, proto ústavní soud zrušil výživné ve výši 100 000 Kč, ze kterého mělo být 70 000 Kč dítěti spořeno. Za rozumné účely úspor označil Ústavní soud například další studium, přiměřené startovní bydlení nebo jiné racionální potřeby. Konkrétní výše však musí vždy vycházet z individuálních okolností.

Komu naspořené peníze patří

Poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. Nejde tedy o peníze rodiče, který je spravuje, a to se týká i úspor. U nezletilého dítěte se na jejich správu použijí obecná pravidla o jmění dítěte. Rodiče musí jmění dítěte spravovat jako řádní hospodáři a s nepotřebnými peněžními prostředky bezpečně nakládat. U neběžných majetkových jednání potřebují souhlas soudu. Zákon jej například vždy vyžaduje při nabytí, zcizení nebo zatížení nemovitosti dítěte. Rodič tedy nemůže úspory dítěte považovat za vlastní rezervu a libovolně je spotřebovat.

Příklad

Rodič má čistý příjem 400 000 Kč měsíčně a značný majetek. Dítě má běžné a nadstandardní potřeby odpovídající životní úrovni rodiny. Soud může vedle částky určené na současné potřeby uvažovat také o přiměřené tvorbě úspor. Neznamená to však, že určité procento ze 400 000 Kč musí být automaticky každý měsíc spořeno. Soud má zohlednit konkrétní životní úroveň, potřeby dítěte, jeho vlastní majetkové poměry, možnosti obou rodičů a rozumný účel vytvářené rezervy. Je pravděpodobné, že u takto vysokého příjmu by soud neaplikoval doporučené hodnoty vyplávající z metodiky Ministerstva spravedlnosti, ale stanovil by částku odpovídající individuálním okolnostem.